Období bahnění máme za sebou
Matička příroda se přes zimu dosti činila a dopomohla našem jehňátkům i kůzlátkům ven na svět. Zkřížením rasy Charlloais s Dorprem vznikl hlouček černých a skvrnitých čertíků, kteří pobíhají ve chlívě a hrají si na honěnou kolem balíků sena. Všichni doma z nich máme radost.
Bahnění je nádherný čas, ale zároveň i to nejnáročnější období chovatelského roku. Bdít nad bahnicemi dnem i nocí a pomáhat zejména prvorodičkám při porodu, vyžaduje nutnou dávku energie a trpělivosti. O ovečky se proto staráme všichni. Od nás nejmladších až po naší bábi, která pro ty nejmenší škvrňata, vaří mléko navíc a chodívá je krmit.
Naši bačové, tatínek se strýčkem, obstarávají ovečkám seno a vodu a berou v tomto období na sebe roli porodních asistentů. Hned poznají na bahnici, že už se chystá rodit, když začne být neklidná, často vstává a uléhá, hrabe, a ještě u toho „beká“. Zásadní je potom poskytnout bahnici klid a prostor. Nechat jí na místě, které si sama vybrala k rození, což bývá vždycky kousek dál od stáda. Pak přichází tzv. vypuzovací doba porodu. Ta, když probíhá, jak správně má (jdou vidět obě přední nebo zadní kopýtka), narození mláděte se obejde bez naší pomoci. Někdy to ale nejde tak hladce. Například když se jedná o pořádného kusance nebo když je mládě ve špatné pozici a má podložené hrudní končetiny, či zvrácenou hlavu. Do toho se pak musí vložit šikovné ruce a jehně přiměřenou silou vytáhnout nebo ho do správné polohy v děloze narovnat, reponovat.
Ještě že ty chlapy máme tak šikovný! Chvilka napětí a hle! Jehně už je venku na slámě. A to už ho mamka hned lízá, čistí a zbavuje plodového vaku. Poté co se mládě trochu rozkouká, tak se snaží postavit na své nožky. Moc dobře ví, kam potřebuje jít, jak mu to matka příroda našeptala. Rovnou za tím nejlepším papáním.